Letní festival písničkářů na Vyšehradě 2017

Sdílejte

Letní festival písničkářů na Vyšehradě není osamělá akce jednou za rok. Je pevně spojen s pravidelnými večery OPEN-MIC.cz, které se již více než 4 roky konají každý měsíc v pražské kavárně U Božího mlýna a příležitostně i na jiných místech. Festival je věnován písničkářům a básníkům z této scény a jejich publiku. A tohle ohlédnutí je pokus o malou rekapitulaci, zvěčnění a propojení různých rovin a nitek.

Festival blízkého setkání

Většinu vystupujících na letním festivalu OPEN air Vyšehrad 2017 podle jména nezařadíte mezi mediální hvězdy a nenarazíte na ně v hitparádách. Jejich jedinečnost můžete zažít teprve, když přijdete blíž, zaslechnete jejich příběh nebo okusíte jejich tvůrčí cit, instrumentální um, jazykovou vytříbenost anebo třeba „jen“ drsné a neučesané charisma, které vám vstřelí do srdce elektrickou jiskru.

Letos po čtvrté jsme s Adamem a Jakubem hledali to správné místo pro festival a znovu zvítězil Vyšehrad. Skalnatý pahorek s úchvatným výhledem i příběhem. Tady je doložen první open air festival přesně před tisíci lety, než byl později postaven chrám a královský palác. Smetana, Dvořák, Čapek, Neruda a mnoho dalších umělců, kteří psali český národ, má místo odpočinku právě tady. Připočtěme silnou českou tradici písničkářů a stojíme nohama na tom správném kusu země. Je to křižovatka, na které se lidé potkávají, aby šli dál svou cestou o něco bohatší.

Největší z nejmenších Woodstocků

Čtvrtek 17. srpna 2017. V programu na plakátu je 16 písničkářů. Festival využívá veřejný prostor a nenabízí žádné další zajištění. Je na půl cesty mezi pouličním hraním a koncertem. Jediné vodítko je popis na webu. Špendlík v mapě, zelená louka, nic víc. Billboardy nenajdete. Scházejí se první účinkující a spolu s nimi přichází jejich publikum. Zaujatými diváky se stává i několik piknikujících dvojic. Pár lidí bloudí po vyšehradském areálu ve snaze najít místo konání.

V 18:00 je odstartováno. O exkluzivní otevření festivalu se postaral Mejla Matoušek společně s violoncellistou, zpěvákem a cajonistou v jedné osobě Michalem Turkem. Mejla je občasným vítaným hostem večerů OPEN-MIC.cz a v úvodu festivalu je exemplárním příkladem živé tvůrčí energie. Kytara v kombinaci s violoncellem je lahůdkou pro oko i ucho a provokací pro přítomné muzikanty. Přihlížející Petr Kadlček po chvíli přichází na scénu a vykouzlí bravurní doprovod na foukačku. Po vyměřeném setu tří písní Mejla balí fidlátka a s omluvou spěchá z vyšehradské louky na koncert na jiném místě. Den na to stojí s kytarou na jevišti vedle Xindla X před tisícovým publikem. Dotkněte se hvězd na zem spadlých. Vítejte na festivalu OPEN air Vyšehrad 2017!

V hlavní roli písničkáři

Dalšími písničkáři na scéně jsou Vladimír Šunda, po něm Hanzík. Většina vystupujících jsou pánové s kytarou. Každý ale přináší svůj osobitý styl a přístup a také rychlé střídání po malých setech nedá šanci jednotvárnosti. Písničkářka Blondýna byla v programu vzácným ženským elementem. Vedle písniček pobavila i svými krátkými básněmi, vtipnými hříčkami, které se mohou suverénně měřit s plíhalovskými kameňáky. Slávek Maděra po té zahrál na kvalitní strunu doprovázen foukačkou spontánního Viléma Roubíčka.

OPEN festival je křižovatkou začínajících či málo známých umělců a profesionálů ošlehaných reflektory slávy. Jejich míjení na scéně přináší zajímavé kontrasty a souhry. Jedním z profesionálních hudebníků je Petr Kadlček. Na hudební scéně se aktivně pohybuje přes 40 let, pamětníci osmdesátek ho znají ve spojení s kapelou Natural a hitparádovým hitem Já na to mám. Kromě koncertů s kapelou ho v současnosti můžete slyšet sólově a v nejrůznějších dalších formacích. Jeho akustické koncerty patří na současné písničkářské scéně mezi silné zážitky.

Petr přišel na řadu bezprostředně po okamžiku, kdy obdržel do rtu žihadlo od vosy tonoucí ve víně. V obavách z alergické reakce se snažil ještě odehrát svůj set a jako protřelý pódiový harcovník doplnil pohotově své vystoupení o show proměny obličejových proporcí. Dokonale zahrál tři své hity, jak se na profesionála sluší, doprovázen kolegou na rytmický nástroj.

Z pohledu organizátora festivalu bych si ještě dovolil exemplárně vyzdvihnout Petrův poctivý přístup, výbornou komunikaci při přípravě a spolupráci v akci. Byť je hostem festivalu, vytváří parádní atmosféru, neváhá decentně podpořit festival i zaimprovizovat s jinými muzikanty.

 

Skladba pro lidský hlas a chrámové zvony

Rozlehlá louka ve vyšehradském parku je dějištěm nejrůznějších zájmových aktivit. V jednu chvíli se zde odehrává například festival písničkářů, skupinové cvičení jógy a trénink bojových technik krav maga. Genius loci dýchá na každého, kouzlo nahodile protkaných mikro příběhů a situací píše bizarní i silné okamžiky. Tak se třeba stane, že píseň o nástrahách vztahu dozní v hutném bojovém výkřiku tlupy ranařů anebo jsou básně podbarveny královskou melodikou zvonů z baziliky sv. Petra a Pavla.

Na propojení symbolů hudby, lidství a věčného hledání rovnováhy se podepsaly i tři železné klavíry se symbolem kříže umístěné na louce. Artefakty odkazující na dílo německého umělce Josepha Beyuse. Další vrstvy prostoru.

Publikum věci znalé přichází připraveno a nenechá nic náhodě. I když prostě stačí sednout si na trávu, objevují se deky, rafinovaná sedátka, pikniková výbava, včetně lahve vína v chladícím obalu a broušených sklenek. Festival říká: „Najdete zde jen to, co přinesete.

 

Program nestojí ani vteřinu

Na jevišti se po třech písních střídají hudebníci i básníci. Program je nabitý. Jakub Pavlíček se nechal inspirovat večerem Open Mic před pár lety, vytáhl ze šuplíku své písně a začal psát novou kapitolu své písničkářské dráhy. Dnes je mimo jiné akčním spoluorganizátorem festivalu i večerů OPEN-MIC.cz. Melodické pohodové písně Aleše Pokorného potom vystřídalo trio ze Slaného s názvem Divný lidi a jejich za syrova krájené blues.

 

Přijď a hraj!

V programu festivalu je vždy volný prostor pro každého, kdo chce představit svou tvorbu. Důkazem otevřenosti a velmi žádoucím kořením programu bylo tentokrát osm lidí, kteří přišli zčásti cíleně, zčásti náhodou. Jedním z nich byl dobře známý pražský busker a hráč na hang drum, Jiří Šámal. Vedle vlastního poetického představení se zhostil role fotografa. Je autorem fotogalerie, kterou si můžete prohlédnout níže. Mimo rámec programu vystoupili dále písničkáři Tomáš Vilím a paní Libi Magali, básník jménem Trubka a básnířka Tereza. Protřelý performer Jiří Kyncl s rapperským vystoupením napumpoval do publika pořádnou dávku vtipu.

 

Představení ukončuje tma

Oponu festivalu začal pomalu stahovat soumrak. Finále festivalu odstartoval písničkář Ježíšek s originální porcí ostravské poetiky a po něm básnířka s kytarou Kallen, která barvou vlasů konkurovala zapadajícímu slunci a na jeviště přivedla dalšího neznámého hudebníka. Téměř každého osamělého muzikanta spontánně doprovázel na foukací harmoniku Vilém Roubíček. Nyní přišla řada i na něj, s neutuchajícím širokým úsměvem na tváři sáhl po kytaře a vtáhl diváky do proudu své písňové lyriky.

Posledním vystupujícím a zlatým hřebem festivalu byl okolo půl desáté Aleš Petržela. Vítěz letošní Porty, majitel ležérního chrapláku, skvělých songů a suverénního vystupování. Neobtěžoval se hledat jeviště, které už stejně halila tma, ale prošel se svou kytarou publikum křížem krážem, u každého hloučku se zastavil, přisedl a zazpíval zblízka a z očí do očí.

 

Festival je křižovatka

Jak už jsem zmínil, festival je křižovatkou. Jestli vás tady něco oslovilo, jděte za svým srdcem. Jestli jste nic nového neobjevili, můžete se vrátit zpátky.

Letos se o přípravu festivalu postaral velkou měrou Adam Pavlíček, který si nakonec ani nevychutnal plody své práce – ležel doma s horečkou. Díky za organizační nasazení patří i Jakubovi . Skvělé emomentky a reportážní fotografie pořídil Jiří Šámal alias Paparaci24.

Moc díky všem účinkujícím i vám, skvělému a kulturnímu publiku! Chcete-li zažít něco podobného, přijměte pozvání každý druhý čtvrtek v měsíci v kavárně U Božího mlýna v Praze 2.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Pin It on Pinterest